\nKurátor výstavy: Peter Pakesch<\/p>\n
\nTouto výstavou se zam\u011b\u0159ujeme na velmi mladé dílo, které sv\u011bd\u010dí o novém zájmu o velkou oblast nap\u011btí mezi materiálem a procesem. Také bychom dále cht\u011bli upozornit na málo známé dílo velkého um\u011blce konstruktivistické tradice východní Evropy. M\u016f\u017ee se nám zdát, \u017ee práce mladé Rakušanky Ute Müllerové (*1978) a díla patrn\u011b nejvýznamn\u011bjšího „klasického" \u010deského um\u011blce Karla Malicha (*1924) vykazují ur\u010dité podobné rysy. P\u0159edevším však je zará\u017eející, \u017ee tu – te\u010f bez ohledu na genera\u010dní p\u0159íslušnost – cítíme paralelity a podobnost v um\u011bleckých postojích a v procesech tv\u016fr\u010dího procesu a nalézání formy a v d\u016fsledku toho se za\u017eíváme zásadní poznání o um\u011bní, které nás zapojuje do procesu svého vzniku.<\/p>\n
Kdy\u017e jsem koncem 80. a na po\u010dátku 90. let minulého století intenzivn\u011b cestoval po zemích za \u017deleznou oponou, je\u017e padla v roce 1989, musel jsem si jako\u017eto vášnivý zprost\u0159edkovatel um\u011bleckých pozic t\u011bchto let a tehdy p\u0159evládajících proud\u016f otev\u0159ít i n\u011bkolik nových nebo také starých dve\u0159í, jak vnímat um\u011bní. Existoval tu samoz\u0159ejm\u011b rozdíl daný dv\u011bma r\u016fznými politickými systémy se zcela rozdílným pojetím funkce výtvarného um\u011bní a rozdílná situace v oblasti informací, v oblasti výstavnictví. Rozdílné pracovní podmínky um\u011blc\u016f, mu\u017e\u016f i \u017een, rozdílné d\u011bjiny. Ale byla tu i velkolepá, ú\u017easná kontinuita moderny. Setkal jsem se s tím vším naprosto p\u0159ekvapiv\u011b a bezprost\u0159edn\u011b v Polsku a v \u010ceskoslovensku. Byla to jiná moderna, která se vyvíjela v jiných historických souvislostech, která byla v d\u016fsledku studené války nucena rozvíjet starou tradici formou jakéhosi hnutí odporu. Formou rezistence, je\u017e tu a tam vy\u017eadovala velkou odvahu, v ka\u017edém p\u0159ípad\u011b pak velkou výdr\u017e. V období po roce 1918 doprovázel p\u0159íklon k novým formám um\u011bní a architektury dosud nebývalý rozmach zemí, jako Polsko a \u010ceskoslovensko. Tak vzniklo v polském pr\u016fmyslovém m\u011bst\u011b Lod\u017e pod vedením konstruktivistického um\u011blce W\u0142adys\u0142awa Strzemi\u0144ského první muzeum v Evrop\u011b, je\u017e bylo v\u011bnováno výlu\u010dn\u011b modernímu um\u011bní, a záhy se, spole\u010dn\u011b s Muzeem moderního um\u011bní (MoMA) v New Yorku, stalo nejnavšt\u011bvovan\u011bjším muzeem sv\u011bta. Došlo k jedine\u010dnému pr\u016fniku do nových forem v architektu\u0159e, um\u011bní a fotografii, který v \u010ceskoslovensku doprovázel i obzvláštní dynamiku jedné z nejrozvinut\u011bjších ekonomik a který ze sebe vydal sv\u011bdectví o um\u011bní a architektu\u0159e, které, na rozdíl od Polska, ješt\u011b zdaleka nebyly dostate\u010dn\u011b docen\u011bny.<\/p>\n
Tato kultura vrcholné moderny byla po devastacích války od pozdních 40. let minulého století konfrontována s rigorózními zadáními socialistické kulturní politiky, co\u017e v p\u0159ípad\u011b v\u011btšiny um\u011blc\u016f a intelektuál\u016f, kte\u0159í se nerozhodli pro odchod do exilu, vedlo k o\u017eehavému manévrování mezi p\u0159izp\u016fsobením a rezistencí. V nikách se specifickým lokálním prost\u0159edím se d\u016fsledné zabývání se moderními formami rozvíjelo dále, avšak prakticky bez mo\u017enosti kontaktu s ve\u0159ejností ve vlastní zemi nebo s kontextem na Západ\u011b. P\u0159itom práv\u011b v \u010ceskoslovensku vznikala díla maximální osobitosti a relevance jako\u017eto um\u011blecké vize um\u011blc\u016f, kte\u0159í z t\u011bchto tradic \u010derpali a cht\u011bli n\u011bco postavit proti totalitním rys\u016fm spole\u010dnosti. Jedním z t\u011bchto um\u011blc\u016f, p\u016fsobících v bohatém prost\u0159edí, je\u017e se odehrávalo v nesmírn\u011b malém prostoru, byl Karel Malich.<\/p>\n
I kdy\u017e jeho dílo bylo mo\u017ené p\u0159íle\u017eitostn\u011b vid\u011bt na výstavách na Západ\u011b po\u0159ádaných veskrze významnými muzei, bylo p\u0159ekryto paradigmaty západního konstruktivismu. Okolnosti v pozadí a paradigmata vnímání byly mo\u017ená a\u017e p\u0159íliš rozdílné. A\u017e dnes jsme lépe schopni \u010díst konstruktivismus v dalších sv\u011btových regionech jako v Latinské Americe nebo východní Evrop\u011b a chápat jej v jeho odlišnosti. A nakonec, p\u0159i pozorn\u011bjším pozorování, vyvstává otázka, jak moc má Malichovo dílo v\u016fbec spole\u010dného s konstruktivismem?
\nJe zajímavé, jaké sv\u011btlo vrhá na tyto rozdíly jedna z výstav nov\u011bjšího data v Museu moderního um\u011bní v New Yorku (Transmissions: Art in Eastern Europe and Latin America, 1960–1980), kdy\u017e o\u010dividn\u011b demonstruje, z jak rozdílných um\u011bleckých strategií zdánliv\u011b podobné formy vycházejí.
\nBu\u010f jak bu\u010f, p\u0159edstavují skulptury z drátu, které Malich rozvíjel od 70. let minulého století, v kontextu um\u011bní pozdního 20. století naprosto jedine\u010dnou skupinu d\u011bl. Nejd\u016fle\u017eit\u011bjší elementy z jeho vyrovnávání se s konstruktivismem, ale i ji\u017e velmi rané zabývání se jakoby vykuchanými prostory, 'negative spaces', jak se jim \u0159íká anglicky, vedou ke konstrukcím z drátu, ve kterých se zase v zesílené mí\u0159e m\u016f\u017ee v\u011bnovat svému ranému zájmu o spirituální vnímání, spojení postavy a krajiny a znázor\u0148ování energií. Okolnost, \u017ee tento vývoj díla spadá v jedno s obdobím, ve kterém byl spole\u010denský rozmach \u010ceskoslovenska v p\u0159edcházejících letech vymazán regresivním útlakem, mohla – vedle pádných a p\u0159esv\u011bd\u010divých um\u011bleckých d\u016fvod\u016f logicky vyplývajících z p\u0159edcházejícího vývoje – tuto cestu do niternosti a spirituality podpo\u0159it. V jeho pra\u017eském ateliéru vznikala v t\u011bchto letech skute\u010dná zázra\u010dná díla lehkosti a vnímání prostor\u016f.<\/p>\n
Na výstav\u011b jsou k vid\u011bní dv\u011b díla z konstruktivistického kontextu 60. let, je\u017e v mnohém tendují ji\u017e spíše k minimalismu. Jedná se o skulpturu z plexiskla z let 1967-69, ve které jsou dva prostory pomocí transparentního a \u010dern\u011b tónovaného plexiskla p\u0159eklopeny skoro jeden do druhého, a o Modrý koridor z roku 1970, který jedním velkým minimálním gestem uzavírá celou \u0159adu nást\u011bnných prací a volbou barvy zcela v\u011bdom\u011b odkazuje k francouzskému um\u011blci Yvesi Kleinovi. Další skulptury na výstav\u011b jsou všechno práce z drátu ze 70. let. Dv\u011b z nich (Bílý mrak, 1975, a Odpoutaná krajina I, 1973-74) v ateliérových verzích um\u011blce a dv\u011b další v \u0159emesln\u011b precizním provedení, které um\u011blec v\u017edy pova\u017eoval za nesmírn\u011b d\u016fle\u017eité (Energie, 1974-75, a Kosmické vejce, 1973-74\/2014).<\/p>\n
Kdy\u017e se dnes mladší generace um\u011blc\u016f op\u011bt vá\u017en\u011b vyrovnává s jazykem materiál\u016f, jak to \u010diní Ute Müllerová, pak je také dobré, prop\u016fj\u010dit takovému vypo\u0159ádávání se n\u011bjakou perspektivu, jak to d\u011blá tato výstava díky konfrontaci s Malichovým dílem. Na dnešní víde\u0148ské um\u011blecké scén\u011b, a nejenom tam, nýbr\u017e i na jiných místech, jsou dnes ve zvýšené mí\u0159e kladeny otázky po tom, co je materiálem um\u011bní dnes, co m\u016f\u017ee materiál znamenat, nositelem jakých význam\u016f ten který materiál je, jakou roli p\u0159itom hrají kreativní i \u0159emeslné procesy. Zdá se, \u017ee se tak dnes d\u011bje v první \u0159ad\u011b v oblasti nové formy skulptury, která se vyvazuje, osvobozuje z prostorových instalací, jak p\u0159evládaly v posledních desetiletích.<\/p>\n
Ale d\u011bje se to i v malí\u0159ství, které v první \u0159ad\u011b pracuje s abstraktní velikostí obrazu a rozvíjí nové obrazové sv\u011bty a citlivosti. V díle Ute Müllerové nacházíme oba p\u0159ístupy, jak malí\u0159ský, tak skulpturální. Vedle malé skupiny skulptur, které krásným zp\u016fsobem pojednávají rozdílná témata utvá\u0159ení prostorových celk\u016f a p\u0159itom se chovají jako ikonické celky, jsou tu proti Malichovým díl\u016fm postaveny p\u0159edevším \u010dty\u0159i obrazy vaje\u010dnou temperou na plátn\u011b. Jsou to obrazy, je\u017e zvláštním zp\u016fsobem tematizují a dále rozvíjejí mo\u017enosti materiálu a proces\u016f malování. Zdá se, \u017ee proces malby ur\u010duje formu. Energie nánosu barvy dává vznikat velmi subtilním obraz\u016fm. Tyto obrazy implikují prostory p\u0159ítomnosti a absence, prázdných míst, i zde ve smyslu "negative space", na první podívání dokonce i vizuáln\u011b „sp\u0159ízn\u011bn\u011b" s Malichovými „obrazy" v prostoru, co však je ješt\u011b d\u016fle\u017eit\u011bjší, i ony jsou transportovány podobnými energiemi.
\n
\nPeter Pakesch
\nPeter Pakesch je od roku 2015 p\u0159edsedou soukromé nadace Maria Lassnig Privatstiftung.
\nV letech1981-1992 vedl ve Vídni Galerii Peter Pakesch a vystavoval m. j. Alberta Oehlena, Günthera Förga, Karla Malicha a Franze Westa. V letech 1996-2003 byl \u0159editelem Kunsthalle Basel odkud v roce 2003 p\u0159ešel do Universalmuseum Joanneum und Kunsthaus ve Štýrském Hradci, kde do roku 2015 p\u016fsobil jako intendant.<\/p>\n","protected":false},"featured_media":9564,"template":"","class_list":["post-9563","exhibition","type-exhibition","status-publish","has-post-thumbnail","hentry"],"acf":[],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/galeriesklenar.devwp.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/exhibition\/9563","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/galeriesklenar.devwp.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/exhibition"}],"about":[{"href":"https:\/\/galeriesklenar.devwp.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/types\/exhibition"}],"wp:featuredmedia":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/galeriesklenar.devwp.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/media\/9564"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/galeriesklenar.devwp.cz\/en\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9563"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}