To, co mě zajímá, je ten nový pocit prázdnoty s tou tváří ničeho. Je to to prostředí, které nás obklopuje. S přibývajícím pocitem nebezpečí jsme si uvědomili, že jsme na něm závislí a stalo se zřetelným. Je to zřetelnost neviditelného a patrně bude mít jiné námi poznatelné kvality. Jistě bude mít zvuk, bude znít v polohách, které neslyšíme a které patrně umíme zesílit, abychom jej slyšeli jiný vliv na umění pokud můžeme se velkým ostychem ten výraz pro tu činnost použít. Jestliže nakonec lidstvo bude mít možnost existovat dál může to změnit i tu činnost, které říkáme umění a potom ji obohatit.
Karel Malich
