… Neznám výtvarní dílo dneška, ve kterém by se milostná touha projevovala tak otevřeně a přitom cudně jak zde, kde i nejobyčejnější ženský typ je obklopen fluidem zázračnosti.
… V šedesátých letech styl Stanislava Podhrázského dozrál. V pracích tohoto tvůrčího období se ještě výrazněji než kdekoli předtím uplatnila malířova erotičnost. Nikde jinde nevyjádřil tak plně krásu ženství a lásku mezi ženou a mužem, nikde nevystihl tak přesně nádhernou samozřejmost, s níž ženy nejženštější nosí své půvaby, nikde neznázornil tak sugestivně dvojjedinost zamilovaných, do níž je uzavřela a od ostatních oddělila vášeň, ale ani osamělost lidské – i zvířecí – bytosti, která němá nikoho, komu by dala svůj milostný cit. Stejný dech lásky a touhy provívá v obrazech Stanislava Podhrázského svět člověka, zvířete, ba i věcí,vždyť džbán tu mužské ruce laskaly s touž rozkoší jako obliny dívčích těl, předávající mu jejich napjatost a vláčnost.
Láskyplný tvůrce dospěl na své cestě k výši, která obraz světa sceluje.
Jaromír Zemina
