Marie Čermínová/ Toyen (1902-1980) je považována za nejvýznamnější českou výtvarnou umělkyni 20. století. Tato všestranná malířka, kreslířka, grafička a básnířka byla během svého aktivního tvůrčího období po takřka 60 let součástí mnoha proudů, jež se klenou přes český poetismus k „Devětsilu“ a od kubismu až k surrealismu.
Narodila se roku 1902 v Praze, rodinný dům opustila již v 17 letech, aby v Praze studovala a připojila se k bohémským kruhům. V období mezi roky 1919 až 1922 studovala na Uměleckoprůmyslové škole, aniž studium formálně ukončila. V létě roku 1922 se seznámila s Jindřichem Štyrským, o tři roky starším básníkem a malířem (1899–1942), s nímž ji spojila dlouholetá spolupráce. Kolem roku 1922 změnila umělkyně své jméno na genderově neutrální pseudonym Toyen, odvozený od francouzského „citoyen“ (občan) a vyhnula se tak přiřazení svého jména k určitému pohlaví.
Svou uměleckou kariéru zahájila Toyen v roce 1923 účastí v radikální české avantgardní skupině „Devětsil“, kterou 5. října 1920 založil Karel Teige (1899–1951). Jakkoli tato československá skupina ve své programatice sdílela mnohé s dalšími avantgardními hnutími ve střední Evropě – mimo jiné s italským a ruským futurismem, konstruktivismem, Bauhausem, hnutím De Stijl –, zastávala přece jenom rozhodný promarxistický politický postoj. „Devětsil“ byl i pořadatelem výstavy „Bazar moderního umění“ (prosinec 1923), kde byla Toyen poprvé zastoupena obrazy v kubisticko-futuristickém stylu. Od roku 1925 strávili Toyen a Štyrský společně tři roky v Paříži, kde se v roce 1926 v „Galerie d’art contemporain“ představili na své první samostatné výstavě. Toyen se navíc v roce 1925 vedle Hanse Arpa, Constantina Brâncuşiho, Roberta Delaunaye, Thea van Doesburga, Maxe Ernsta, Paula Kleea, Fernanda Légera, Joana Miróa, László Moholy-Nagyho, Pieta Mondriana a Pabla Picassa podílela na průkopnické přelomové výstavě „L’Art d’aujourd’hui“ (listopad 1925 – únor 1926).
V roce 1930 se Toyen vrací zpátky do Prahy. Od abstraktně-kubistického stylu prvních let tvorby se stále více vyvíjí k osobně definované ikonografii, která osciluje mezi realitou a imaginací, svůdností a propastností. Obhajobou významu revolty, snu, erotiky a poezie se přibližuje surrealismu. V roce 1934 je mezi zakládajícími členy Skupiny surrealistů v bývalém Československu. Osobní setkání s André Bretonem, jenž ji nazve »mon amie entre les femmes«, utvrzují Toyen v její umělecké cestě a připoutá ji k této skupině na celý život.
Když jsou v roce 1939 pražští surrealisté v důsledku „protektorátních zákonů“ německé okupační moci zahnáni do podzemí, evokují díla Toyen smyslnost slyšení, vidění a cítění v tísnivém izolovaném světě. Toyen a Štyrský dostávají přísný zákaz vystavovat a skryjí se v ilegalitě. Toyen ve svém maličkém pražském bytě ukryla židovského básníka a výtvarníka Heislera a zachránila ho tak před zavražděním.
Necelý rok před převzetím moci komunisty v roce 1948 se Toyen na jaře 1947 definitivně usadila v Paříži, protože se obávala omezení své osobní i umělecké svobody. Ihned po příjezdu do Paříže byla Toyen okamžitě přijata do nově zformované Surrealistické skupiny a stává se jednou z jejích nejdůležitějších osobností. Patřila k oněm umělcům, které Breton označil jako „členy klaky snů“. V roce 1953 vyšla o umělkyni první monografie, do které André Breton napsal příspěvek a v něm definoval Prahu jako „magické hlavní město Evropy“. Toyen upadla v posledních 20 letech svého života v zapomnění a zemřela v tichosti v roce 1980. Teprve díky dražbě její pozůstalosti v roce 1982 proniklo její dílo opět do povědomí širšího publika. Od té doby dosahují práce Toyen na trhu s uměním enormních cen a jsou mezinárodně vystavovány.
Současná výstava soustřeďuje poprvé všech 35 knižních publikací a jejich ilustrací, které vytvořila Toyen v Paříži od 40. let minulého století až do své smrti. Exemplárním způsobem dosvědčují volání Toyen po svobodě a její hledání svobody, politické, genderové a umělecké identity a pokus překonat společensky dané hranice.
Uspořádání výstavy umožnily zápůjčky Galerie výtvarného umění v Ostravě a velkorysá podpora Galerie Zdeněk Sklenář, Praha.
