Od svých pěti let jsem chtěl být malířem. Malování se mi líbí. Dělám ho s žravou chutí, hltavě. I s tichou naléhavostí. Mám rád ticho absolutní i bouři vesmírnou. Když se dívám na obraz mnou rozmalovaný a vidím něco zcela nepochopitelného, čemu nejen nerozumím, neumím si to vysvětlit, jsem tím zaskočen a vyciťuji dokonce jakousi hrozbu, tak teprve tehdy zjevuje se mi silný zážitek ještě nezkalený bahnem interpretace a konvenčnosti. Pak to teprve začíná být ono.
Vladimír Kopecký 11. 5. 2012
