Petr Volf – kritik, spisovatel a kurátor zabývající se současným výtvarným uměním a architekturou – v úvodu mimo jiné píše: „Roky trvalo, než jsem si dodal odvahy a zeptal se Lenky Sýkorové, jestli by nechtěla udělat důkladný rozhovor, ve kterém bychom rozebrali okolnosti soužití s geniálním umělcem. Souhlasila. A tak jsem jí v průběhu čtyřiadvacátého roku třetího tisíciletí pokládal otázky, o nichž jsem byl přesvědčen, že by měly být položeny. Neodmítla žádnou. /…/ Její vyprávění mě vtáhlo a těšil jsem se na každé pokračování. Měl jsem radost z precizních formulací přibližujících v detailech nejrůznější události a osobnosti. Co kapitola, to překvapení a obohacující poznatek.“
Lenka Sýkorová tak vypráví o životním i uměleckém partnerství s malířem, grafikem a pedagogem Zdeňkem Sýkorou (1920–2011). Kniha je rozdělena do sedmi ústředních kapitol (Kořeny; Seznámení; Láska; Každodennost; Spřízněni tvorbou; Přátelé, umělci, galeristé, teoretici a sběratelé; Strážkyně odkazu) a každá z nich přibližuje formující i všední úseky jejich osmadvacet let trvajícího společného života. Doprovází je černobílé dobové snímky zachycující řadu událostí i přátel stojících jak před fotoaparátem, tak i za hledáčkem jeho objektivu.
Petr Volf rozhovorem s Lenkou Sýkorovou navazuje na knihy portrétů o Karlu Malichovi (Přišedší odjinud, 2013) a Reném Roubíčkovi (Sklo nepočká, 2015), které také vydala Galerie Zdeněk Sklenář.
